Oblajovice


    

      První písemná zmínka o vsi Oblajovice je z roku 1529, byla dlouho v držení panství v Hrobech a název napovídá, že šlo o ves lidí jistého Oblaje. Při dělení majetku Petra Smrčky z Mnichu jeho syn Jiří převzal pustý dvůr Sedlec a vsi Oblajovice a Kloužovice do svého držení a jeho syn Petr k nim přikoupil nedaleký Hatrvíkov a část Prasetína, čímž vytvořil malý statek. Za stavovského povstání v letech 1618- 1620 se Smrčka uchýlil do Tábora. Zde v roce 1621 zemřel. Po smrti byl odsouzen ke ztrátě poloviny majetku. Smrčkové z Mnichu byl starý český rytířský rod, jehož původiště bylo v Mnichu na Jindřichohradecku. Rod byl nadán erbem, v jehož modrém štítu i klenotu byl kapr. Poslední člen rodu Silvestr Smrčka zemřel v roce 1970. Zkonfiskovaný statek byl v roce 1623 prodán hospodáři Janu staršímu Vratislavovi z Mitrovic na Vodici. Po něm ho zdědila jeho dcera Kateřina Polyxena, manželka třeboňského gubernátora Jana z Eckersdorfu a celé zboží se dostalo do držení jejího syna Václava Albrechta. Roku 1650 se majitelem statku, kamenné tvrze, dvou vsí a dalšího zboží stala Eva Polyxena Kapounová dcera Zuzany Černínové z Chudenic. Tehdy tu stála kamenná tvrz s dvorem a náležely k ní vsi Oblajovice, Hartvíkov, Domamyšl, Prasetín, Jětřichovec a část Malešína. Zboží v roce 1692 koupil Josef František z Talmberka. Od roku 1700, kdy se majitelem statku stal Jan Rudolf Renna z Rennu Oblajovice ještě několikrát změnily majitele, až je roku 1759 v dražbě získal hrabě Leopold Krakovský z Kolovrat a připojil je k Radenínu, s ním zůstaly spojeny 100 let. Od roku 1860 byl majitelem Oblajovic hrabě Rudolf Krakovský z Kolovrat. Oblajovický hospodářský dvůr prožíval největší rozkvět. Se stavbou nynějšího zámku se začalo na místě starého dvora, kde byl velkochov ovcí. Okolo zámku pak byl založen park, který koncem 19. století patřil k nejkrásnějším na českém jihu. Byl uznávaným odborníkem chovu včel a měl až 200 včelstev. Na konci století prodal statek rodině Rentově. Noví majitelé nebyli dobrými hospodáři, což se projevilo nejen na zámku, ale i na parku a zahradě. Roku 1909 odkoupili zámek manželé Šantrůčkovi a snažili se škody napravit. Od roku 1910 zámek pronajímali manželům Bachovým, kteří ho využívali jako letní sídlo. Zdejší kraj se jim a jejich matce Josefě Šimáčkové tak zalíbil, že roku 1913 paní Šimáčková zámek koupila. Hned po koupi se začalo s opravami a vnitřní přestavbou, byl opatřen vodovodem z obecní studně na návsi, ústředním topením a elektrickým světlem. Válka v roce 1914 na čas zastavila další opravy, neboť pan Bach musel nastoupit vojenskou službu a jeho žena ho d doprovázela jako ošetřovatelka. Rodina velkostatkáře Šantrůčka v roce 1925 koupila zámek zpět do svého vlastnictví a hospodařila tu až do roku 1950, kdy byla násilně vystěhována. 
       Zámek pak vlastnil ONV v Pacově. Pak přešel do držení Svazu invalidů v Praze a v roce 1953 zde bylo zřízeno odborné učiliště strojírenského průmyslu z Hradce Králové, přejmenovaného později na Strojobal Ústí nad Labem. Stejný majitel pak zámek přebudoval na školící a rekreační středisko. V rámci restitucí byl zámek i další majetek vrácen v roce 1992 rodině Šantrůčkovým. Současným majitelem je Wasak s.r.o. Brno, jehož záměrem v budoucnu je provést rekonstrukci zámku na relaxační centrum a na přilehlých pozemcích zřídit golfové hřiště.