Patříval mezi nejslavnější svátky, ač nebyl-li nejslavnějším. Slaven nebo jak se tu říkalo „držel se„ po všechny tři dni. Někde i „se zabíjením“ sečkali až na něj. Maso strojívalo se všude a také nikde nebyli bez koblih. Čeleď dostávala bochník chleba a misku koblih. Na stůl v tu dobu přicházela i černá káva. K muzice šel kde kdo. O masopustním úterý tančil i starý hospodář, aby měl dlouhý oves. Při muzice v neděli platila děvčata, ze zbytku hoši platili muzikantům v úterý. Dlouho chodívali ve dnech masopustních za maškary. Všechna stavení navštívily a dostávaly u sedláka věrtýlek ovsa, uzené maso a koblihy. I u chudých nenechali jich odejíti s prázdným, aspoň na ošatičku ovsa jim dali. Masopust dodržel se poctivě do půlnoci, ač často předrželi jej až do poledne popeleční středy, kdy nábožnější vrátili se již z popelce. Ale tento výstřelek přehlížel se shovívavě, vždyť ti usedlejší vzpomenuli, že za mládí dělávali to také tak.