Svatba bývala ve vsi dle majetkových poměrů nevěsty a ženicha rozdílná. U nejbohatších bývala nejslavnější a trvala 3 dni. Dva dni před svatbou zval družba se starším mládencem. Jménem rodičů, nevěsty i ženicha zval hosty, aby se nestyděli za pannu nevěstu a p. ženicha a přítomností svou je poctili a do kostela na oddavek je doprovodili. Den či dva dni před svatbou pekly se již koláče a buchty a pod. Den před svatbou hosté posílali „přídavky“, ty záležely většinou z naturálií jako: máslo, vejce, cukr, drůbež a podobně. V novější době dáváno něco k zařízení domácnosti jako: sklenice, pokrývky na postel atd. atd. Vzdálenější hosté sjížděli se již den předem. Ráno v den svatby scházeli se hosté domácí, mnozí však rádi dali se nutit a mnoho se pro ně muselo posílat. Na tom si mnozí zakládali, kolikrát pro ně ženich sám přišel. Ovšem, že nejvíce posíláno pro ty, kdož poslali přídavek, neboť ten byl vlastně předzvěstí, že dotyčný na svatbu půjde. Před odchodem podáván svatebčanům nějaký truňk. Svatebčané vyjížděli ze stavení nevěstina po požehnání rodičů. Jel-li ženich do druhé vsi k nevěstě, hleděl, aby mnoho zdejších hostů s ním jelo, byť to jaksi znamením, že je zde vážen. V dřívější době skoro každá bohatší svatba mívala hudbu. Někdy jelo se na 5, 6 i 7 vozech.
Po cestě do i z kostela se zpívalo, pilo i výskalo. V projíždějících vsích na počest svatby stříleno, někde je i zatahovali a tu svatebčané musili se vykupovat. Po oddavkách v hospodě se pilo a byla-li hudba i se tancovalo.
Čím bohatší byla veselost, tím později byly oddavky. Zpět přijíždělo se domů ke druhé nebo třetí hodině odp. Potom sedalo se ke stolům. Pořad jídel I. dne býval asi tento: polévka, hovězí maso s omáčkou, hrách se salátem, sladký ocet (t. j. burážky z vajec a mouky na másle smažené s omáčkou sladkou), nudle a v nich byla na každém talíři slepice (nudle byly slazené), že pití bývalo dostatek nemusí se připomínat. K večeru šlo se do hospody. II. den: ráno byla polévka z piva, chléb opečený a namazaný máslem a jaternice. Po té se pilo. V poledne byl oběd s polévkou a vepřová pečeně.
Byla-li nevěsta provdána jinam, jelo se do domu ženichova, kde bývali očepky. Byla-li nevěsta ze vsi byly očepky v domě ženichově. Těch účastnili se všechny panímámy. Než vešla nevěsta do domu ženichova hráli muzikanti: „Panímámo zlatá, otvírejte vrata, vezeme vám nevěstičku – je hodně bohatá“. Pak družba říkal uvítání a hudba střídavě hrála. Než se šlo k očepkům, dávali rodiče ženicha novomanželům požehnání. Večer byla v hospodě muzika.
Třetí den bývalo „stínání kohouta“. Některý svatebčan vodil po dědině na šňůře statného kohouta, jiný s kosou v ruce snažil se kohouta stíti. Než se to podařilo, často chybil, upadl apod. Nebyl to sice nejnevinnější žert, ale velmi se to líbilo. Jako výsluhu dostávali svatebčané koláče a buchty. Radostí dětí bylo chodit „na čuměnou“. Stávaly v síni odvážnější ve světnici a některé uvelebily se i pod stoly, kde taháním za nohy, upozorňovali svatebčany na svoji přítomnost.
Svatby chudých konaly se prostě. Po oddavkách dávala se káva s buchtou a kousek masa s omáčkou. Za to zámožnější dávali větší přídavky. Muziku nahražovala harmonika. Ale i ti chudí dopřáli si muziky, jako o „velké svatbě“.